Porovnání pěstounské péče a ústavní péče z hlediska nákladů
Náhradní péče o děti, které nemohou vyrůstat ve svých rodinách, je z větší části financována z veřejných rozpočtů (zejména státního rozpočtu). Náklady na jednotlivé typy péče se však významně liší. V České republice vyrůstá v různých typech náhradní péče více než 21 000 dětí. V posledních letech dochází ke změně trendu ve využívání ústavní péče, většina z těchto dětí tak vyrůstá v náhradní rodinné péči (cca 60 %).
Ročně je v České republice na péči o ohrožené děti vynakládáno z veřejných rozpočtů přes 8 mld. Kč. Nejvíce prostředků i nadále směřuje do oblasti ústavní výchovy (4,3 mld. Kč, tj. 52 %). Téměř o polovinu méně je věnováno na podporu náhradní rodinné péče (2,4 mld., 29 %). Další prostředky slouží k podpoře preventivních služeb pro práci s rodinami a na financování činnosti orgánů sociálně-právní ochrany.
Struktura výdajů v systému péče o ohrožené děti
Průměrné náklady na jedno dítě v pěstounské péči činí 16 046 Kč měsíčně. V této částce jsou zahrnuty všechny dávky pěstounské péče a také státní příspěvek na výkon pěstounské péče, který slouží k financování organizací poskytujících odbornou podporu pěstounským rodinám. V případě umístění dítěte do ústavní výchovy jsou náklady na péči výrazně vyšší. Průměrné náklady na jedno dítě umístěné v ústavu přesahují 40 000 Kč měsíčně. Pobyt jednoho dítěte umístěného v dětském domově představuje částku 32 000 Kč měsíčně. V případě kojeneckých ústavů jde o 47 500 Kč měsíčně, u školských výchovných ústavů dokonce o 62 000 Kč měsíčně.
Jako určitý kontrast k údajům o nákladech ústavní péče vyznívají data o nákladech na práci s rodinou v případech, kdy jsou včas rozpoznány příčiny ohrožení dítěte a přijata preventivní opatření proti odebrání dítěte z rodiny. Náklady na činnost sociálních pracovníků při poměrně intenzivní práci s rodinou nedosahují ani 7 000 Kč měsíčně. Jak ukázala nedávná Sociodemografická analýza zpracovaná pro Ministerstvo práce a sociálních věcí (2013) je selhávání rodin a ohrožení dětí úzce spojeno s chudobou, nezaměstnaností a dalšími negativními sociálními jevy. Je tedy výrazně efektivnější, když se veřejné výdaje zaměřují především na služby prevence, případně náhradní rodinou péči a nikoliv na drahé následné (a často neúčinné) řešení ve formě ústavní péče.
Vypracoval Miroslav Macela
Zdroj: Miroslav Macela: Rozbor nákladů jednotlivých typů péče o ohrožené děti, Obec a finance. 2014, 19(1), 46–48, ISSN 1211–4189
